Práce s těhotnými ženami, obzvlášť při porodu, je velmi náročná, někdy nejen psychicky, ale i fyzicky. Komplikovaný porod nemusí být traumatický jen pro ženu nebo její doprovod, ale i pro přítomné zdravotníky.
Nejčastější důvody traumatizace zdravotníků jsou: maternální nebo fetální úmrtí, dystokie ramének, poporodní krvácení, resuscitace novorozence nebo třeba akutní hysterektomie. Zdravotnice / zdravotníci traumatizovaní porodem často popisují, že si berou záležitost velmi osobně, cítí se osamoceni, opakovaně prožívají danou situaci, jsou vyhořelí a je pro ně těžké být na směnách profesionální a empatičtí, uvažují o změně profese nebo alespoň pracoviště.
Traumatická zkušenost zdravotníka u porodu může v důsledku vést k nedůvěře ve fyziologii porodu a k přílišným zásahům u dalších porodů. Ve snaze udělat porod co nejvíce předvídatelný a bezpečný se mohou zdravotníci dopouštět psychického i fyzického nátlaku nebo například mohou poskytovat péči bez řádného informované souhlasu s přes-vědčením, že konají pro ženu a její dítě to nejlepší. Pro ženu a její rodinu takové jednání bývá zpravidla velmi poškozující.
Spokojenost žen s porodem, je v poslední době velkým tématem. Ženy se odvažují více mluvit i o negativních zkušenostech, které si odnášejí z porodního sálu. A nejen z něho, ale třeba i z oddělení šestinedělí nebo těhotenských poraden.
Do povědomí se nám tak více dostává pojem “porodnické násilí”, který na první pohled evokuje násilí fyzické, ale přitom je jeho definice mnohem širší a označuje i negativní chování zdravotníků k ženám nebo oddělování matek od dětí.
Přitom je důležité zmínit, že se jedná o chování, které nevyplývá přímo z povahy a chuti jedince někomu ublížit, ale o systémové institucionální násilí, tzn. že se děje neúmyslně až ve chvíli, kdy je člověk pod tlakem systému, ve kterém je vzdělán, a také pod vlivem instituce, ve které pracuje. Toto chování podporují obavy a strach postavit se autoritám a nastaveným pracovním postupům, dlouhodobý stres či komunikační problémy mezi spolupracovníky. Nevědomě se ho dopouští lékaři, porodní asistentky a další zdravotnický personál pracující s těhotnými ženami a ženami po porodu.
Neopomenutelným faktorem, který přispívá k porodnickému násilí je přepracovanost a vyhoření zdravotníků z důvodu nedostatečného personálního zabezpečení oddělení.
Pokud tedy chceme změnit to, jak systémově se ženami zacházíme, musíme myslet na to, v jakém systému zdravotníci pracují a jakou oporu v něm mají.
Vzhledem k tomu, že jsou mechanismy, kterými lze tento negativní jev minimalizovat nebo úplně odstranit, rozhodli jsme se udělat informační kampaň, která začíná právě tímto newsletterem.
Důležitá je podpora zdravotnického týmu ze stran vedení i vzájemná opora mezi kolegy. Dostatečný čas na fyzickou i psychickou regeneraci nejen mezi směnami, ale především po náročných případech Mezi další zásadní kroky patří zavedení odborné supervize a vytvoření mechanismů na pracovišti, jak podpořit zdravotníky, kteří byli traumatickému porodu přítomni.