Traumatizace zdravotníků
Práce s těhotnými ženami, obzvlášť při porodu, je velmi náročná, někdy nejen psychicky, ale i fyzicky. Komplikovaný porod nemusí být traumatický jen pro ženu nebo její doprovod, ale i pro přítomné zdravotníky.
Nejčastější důvody traumatizace zdravotníků jsou: maternální nebo fetální úmrtí, dystokie ramének, poporodní krvácení, resuscitace novorozence nebo třeba akutní hysterektomie. Zdravotnice / zdravotníci traumatizovaní porodem často popisují, že si berou záležitost velmi osobně, cítí se osamoceni, opakovaně prožívají danou situaci, jsou vyhořelí a je pro ně těžké být na směnách profesionální a empatičtí, uvažují o změně profese nebo alespoň pracoviště.
Traumatická zkušenost zdravotníka u porodu může v důsledku vést k nedůvěře ve fyziologii porodu a k přílišným zásahům u dalších porodů. Ve snaze udělat porod co nejvíce předvídatelný a bezpečný se mohou zdravotníci dopouštět psychického i fyzického nátlaku nebo například mohou poskytovat péči bez řádného informované souhlasu s přes-vědčením, že konají pro ženu a její dítě to nejlepší. Pro ženu a její rodinu takové jednání bývá zpravidla velmi poškozující.
Spokojenost žen s porodem, je v poslední době velkým tématem. Ženy se odvažují více mluvit i o negativních zkušenostech, které si odnášejí z porodního sálu. A nejen z něho, ale třeba i z oddělení šestinedělí nebo těhotenských poraden.
Do povědomí se nám tak více dostává pojem “porodnické násilí”, který na první pohled evokuje násilí fyzické, ale přitom je jeho definice mnohem širší a označuje i negativní chování zdravotníků k ženám nebo oddělování matek od dětí.
Přitom je důležité zmínit, že se jedná o chování, které nevyplývá přímo z povahy a chuti jedince někomu ublížit, ale o systémové institucionální násilí, tzn. že se děje neúmyslně až ve chvíli, kdy je člověk pod tlakem systému, ve kterém je vzdělán, a také pod vlivem instituce, ve které pracuje. Toto chování podporují obavy a strach postavit se autoritám a nastaveným pracovním postupům, dlouhodobý stres či komunikační problémy mezi spolupracovníky. Nevědomě se ho dopouští lékaři, porodní asistentky a další zdravotnický personál pracující s těhotnými ženami a ženami po porodu.
Neopomenutelným faktorem, který přispívá k porodnickému násilí je přepracovanost a vyhoření zdravotníků z důvodu nedostatečného personálního zabezpečení oddělení.
Pokud tedy chceme změnit to, jak systémově se ženami zacházíme, musíme myslet na to, v jakém systému zdravotníci pracují a jakou oporu v něm mají.
Vzhledem k tomu, že jsou mechanismy, kterými lze tento negativní jev minimalizovat nebo úplně odstranit, rozhodli jsme se udělat informační kampaň, která začíná právě tímto newsletterem.
Co může pomoci?
Důležitá je podpora zdravotnického týmu ze stran vedení i vzájemná opora mezi kolegy. Dostatečný čas na fyzickou i psychickou regeneraci nejen mezi směnami, ale především po náročných případech Mezi další zásadní kroky patří zavedení odborné supervize a vytvoření mechanismů na pracovišti, jak podpořit zdravotníky, kteří byli traumatickému porodu přítomni.