Péče ve III. době porodní

III. dobu porodní definujeme jako období mezi narozením dítěte a porodem placenty. Dělí se také na dvě části:

  • pasivní/odlučovací část, kdy se placenta odlučuje od děložní stěny,
  • aktivní/vypuzovací část, kdy žena může pocítit mírné kontrakce dělohy, které pomáhají porodu placenty.

Hlavním cílem při vedení III. doby porodní je minimalizovat možné komplikace, tj. poporodní krvácení a retenci placenty. Poporodní krvácení definujeme jako krevní ztrátu větší než 500 ml. Zdravý organismus je schopen za vhodných podmínek vykompenzovat poporodní ztrátu krve až do množství 1000 ml a zpravidla tato ztráta nevyžaduje jinou léčbu než podání uterotonik. V takovém případě však porodní asistentka předá ženu na vyšší úroveň péče (Seznam porodnických indikací).

Péče o ženu

Aplikace uterotonik

Profylaktické podání uterotonik může významným způsobem zmírnit poporodní krvácení. Oxytocin podáváme dle individuální potřeby a situace, obvykle 2 j. oxytocinu i.v. Zároveň podporujeme vyplavování přirozeného oxytocinu do těla ženy (např. přiložením dítěte k prsu, zajištěním vhodného prostředí apod.). Při aktivním vedení III. DP by měla být placenta porozena do 30 minut.

Zaškrcení a přestřižení pupeční šňůry

Pozdější podvázání pupeční šňůry (nebo vůbec žádné) je postupem fyziologickým. Časné podvázání je zásahem, který má mít opodstatnění. Neexistuje-li takové opodstatnění, přerušujeme pupeční šňůru až po jejím „dotepání“, což není obvykle dřív než po 3–4 minutách po porodu dítěte.

Tah za pupeční šňůru

Vzhledem k tomu, že neexistují žádné zjevné výhody pro ženu, tah za pupeční šňůru neprovádíme, nebo provádíme jen ve výjimečných a opodstatněných případech (manuální vybavení placenty, odůvodněná snaha o zkrácení III. DP a minimalizaci krevní ztráty). Rizikem tohoto zákroku je prasknutí pupeční šňůry, retence kotyledonů nebo inverze dělohy.

Kontrola placenty a porodních cest

Po porodu placenty je třeba pozorně zkontrolovat kvalitu a celistvost placenty a plodových blan. V případě pochybností o celistvosti placenty a nutnosti zkontrolovat dutinu děložní předá porodní asistentka ženu na vyšší úroveň péče. Rutinní revize porodních cest za pomoci porodnických zrcadel po porodu může být příčinou infekce, mechanického poranění nebo šoku.

Ošetření poranění

Ošetření porodního poranění perinea provádíme vstřebatelným materiálem za použití jednotlivých stehů, případně pokračovacím stehem. Při šití kůže můžeme použít intradermální steh (lepší snášenlivost a menší bolestivost). Ošetření lacerace a poranění I. a II. stupně (epiziotomie nebo ruptury) může provést porodní asistentka, ošetření poranění III. stupně perinea nebo hlubší poranění pochvy a cervixu provádí lékař.

Péče o novorozence po porodu

Dítě hned po porodu položíme nahé na břicho matky nebo do náruči a osušíme, zároveň zhodnotíme zdravotní stav, a je-li třeba, zajistíme dýchací cesty. Péče o novorozence po porodu spočívá především

  • v zajištění dýchacích cest, pro nebezpečí vzniku bradykardie nebo laryngospasmu neprovádíme rutinní odsátí dýchacích cest,
  • kontaktu kůže na kůži s jeho matkou,
  • v udržení tělesné teploty přikrytím dítěte teplými plenami,
  • v podpoře procesu samopřisátí nebo alespoň v co nejčasnějším přiložení dítěte k prsu matky a
    případně v péči o pupeční pahýl.

Význam časného tělesného kontaktu

Časný kontakt matky a dítěte kůže na kůži má pozitivní vliv na oba, především pokud jde o:

  • udržení optimální teploty dítěte,
  • adaptaci dítěte mimo tělo jeho matky,
  • profylaxi institucionální infekce, kolonizaci mateřskými bakteriemi,
  • podporu kojení,
  • profylaxi poporodního krvácení vyplavováním vysokých hladin oxytocinu v důsledku dráždění bradavek,
  • podporu rodičovských kompetencí.

První ošetření dítěte po porodu

  • zajištění tepla osušením, poskytnutím teplého prostředí a nejlépe nerušeného kontaktu s matkou, aby se zabránilo podchlazení dítěte,
  • zjištění zdravotního stavu novorozence – hodnocení APGAR skóre,
  • zajištění a podpora samopřisátí, či alespoň časného přiložení k prsu. S časovým odstupem:
  • zajištění čistého prostředí a péče o pupečník,
  • zvážení a změření novorozence,
  • změření teploty,
  • podání vitamínu K orálně jako prevence výskytu krvácivosti novorozence,
  • kredeizace 0,5% Ophtalmoseptonexem,
  • celkové posouzení novorozence.