I. dobu porodní definujeme jako období od začátku pravidelných kontrakcí do plné dilatace branky. Rozlišujeme:
Děložní kontrakce
U děložních kontrakcí sledujeme jejich charakteristiku, frekvenci, intenzitu a délku trvání a mezikontrakční klidové období (bazální tonus) vizuálně, sluchově a dle potřeby palpačním vyšetřením břicha ženy. Záznam z CTG je pro hodnocení kontrakcí nevhodný.
Dilatace porodních cest
Dilataci porodních cest, hrdla a branky hodnotíme přímo – vaginálním vyšetřením v rukavicích. Počet vyšetření by měl být omezen na nezbytné minimum. Neexistuje-li opodstatněný důvod, stačí vyšetření při prvním kontaktu s ženou na počátku porodu a pak po čtyřech hodinách. Během latentní fáze I. DP nemusí porod přirozeně zrychlovat. Rychlost dilatace porodních cest 1 cm/hod je údaj pro identifikaci rizika nepřesný; pomalejší dilatace není sama o sobě dostatečným důvodem k intervencím. Pokud je žena a dítě v dobrém zdravotním stavu, WHO nedoporučuje medicínské intervence urychlující porod (jako je podání oxytocinu nebo provedení císařského řezu) před dosažením dilatace branky na 5 cm.
Progrese naléhající části plodu (hlavičky)
Progresi naléhající části hodnotíme zevním abdominálním vyšetřením nebo vaginálním vyšetřením při kontrole dilatace porodních cest. Zaměřujeme se především na poměr mezi naléhající částí plodu a pánví a na jeho konfiguraci a rotaci.
Odtok plodové vody
Odtok plodové vody před začátkem porodu V některých případech dochází ke spontánnímu odtoku plodové vody ještě před nástupem děložní činnosti. V takovém případě je třeba pečlivě posoudit, zda k odtoku plodové vody opravdu došlo. a poté předejít možné infekci a výhřezu pupečníku. Většinou následuje během 24 hodin spontánní porod. Nedojde-li k porodu do 24 hodin, je žena předána na vyšší úroveň péče. Z důvodu zvýšeného rizika infekce pokud možno vaginálně nevyšetřujeme, a to hlavně pokud žena nemá kontrakce.
Odtok plodové vody v průběhu porodu
Plodová voda tvoří přirozenou ochranu naléhající části plodu a je žádoucí, aby byl vak blan zachován co nejdéle. Obvykle dochází ke spontánnímu odtoku plodové vody nejpozději na začátku II. doby porodní. Dirupci vaku blan provádíme pouze ve výjimečných případech, kdy protržení vaku blan může podpořit urychlení stagnujícího porodu, za předpokladu, že branka je otevřená alespoň na 4–5 cm a hlavička plodu vstouplá ve vchodu pánevním.
Poloha ženy při porodu
Nejdůležitější pro volbu polohy je svobodné rozhodnutí ženy s přihlédnutím k potřebám co nejhladšího průběhu porodu. V takovém případě významně klesá potřeba bolest tlumících prostředků a oxytocinu k posílení kontrakcí. Rodící ženě dlouhodobé setrvání v jedné pozici obvykle nevyhovuje a je třeba, aby polohu podle potřeby měnila. Polohu je možné, a někdy vhodné, změnit i během tlačení ve II. době porodní.
Psycho-sociální podpora ženy při porodu
Vhodná podpora ženy při porodu může významně pozitivně ovlivnit průběh celého porodu, pokud jde o délku porodu, potřebnou medikaci, nutné intervence při porodu i APGAR skóre dítěte, proto musí být nedílnou součástí péče. Začíná již během těhotenství, pokračuje v průběhu porodu i po porodu. Podporu poskytují profesionální poskytovatelé péče – porodní asistentka a/nebo lékař, ale i partner, ostatní rodina a přátelé. Žena by měla být při porodu doprovázena osobami, kterým důvěřuje. Podpora někdy může spočívat pouze v prosté přítomnosti. Jindy je třeba zastání, vysvětlení, pochvala, povzbuzení, držení za ruku, společné procházení, masáže apod. Vždy se řídí potřebami a přáním ženy. Součástí podpory při porodu je zajištění soukromí rodící ženě. To znamená, že žena má svůj vlastní pokoj a počet poskytovatelů péče je omezen na minimum.
Tlumení bolestí
Základním předpokladem pro snížení bolestivosti porodu je vhodné uzpůsobení prostředí, ve kterém žena rodí, tak aby mohlo její tělo vylučovat přirozený oxytocin a další hormony ovlivňující průběh porodu. Ideálním místem je tedy klidná, tichá, tmavá a dostatečně tepelně zajištěná místnost. Již v těhotenství může žena pracovat se svým tělem, naučit se s ním zacházet v různých fázích porodu a tak nebýt pasivně závislá na pozornosti zdravotnického personálu. Úzkost a s ní spojenou bolest snižuje také ženou vybraný doprovod (partner/ka, dula…) a různé nefarmakologické metody (teplá voda, aromaterapie, masáže a další). Farmakologické metody (opioidy, epidurální analgezie a další) jsou vázány na ordinaci lékaře a je třeba k nim přistupovat obezřetně. Jejich rizika (utlumení dýchacího centra novorozence, zhoršený začátek kojení, snížení efektivity kontrakcí a další) je potřeba vyvážit benefity (relaxace a odpočinek ženy, snížení bolestivosti kontrakcí). Konečné rozhodnutí o metodě a jejím využití je na rozhodnutí rodící ženy. Není třeba snažit se zcela odstranit bolest při porodu, je však třeba pomoci ženě psychickou podporou a odbornou radou, aby se s bolestí lépe vyrovnávala. Bolest při porodu je jediná fyziologická bolest, kterou způsobuje dráždění vyvolané kontrakcemi a tlakem plodu na porodní cesty a skloubení pánve a páteře. Užitím správné techniky je možno toto dráždění podstatně snížit.
Kontrola plodové vody
Přítomnost mekonia v plodové vodě nebo snížený obsah plodové vody svědčí o významném riziku pro plod a jsou důvodem převedení ženy na vyšší úroveň péče.
Sledování srdeční akce plodu
Intermitentní poslech ozev se provádí v aktivní fázi I. doby porodní každých 15 minut kapesním fetálním Dopplerem nebo dřevěným stetoskopem po dobu jedné minuty. Zjištěnou frekvenci nehodnotíme izolovaně, ale v kontextu celkové kondice ženy a porodního procesu. Použití kapesního fetálního Doppleru je pro ženu, obzvláště pokud je v jiné poloze než v leže, mnohem pohodlnější a příjemnější. Neklade nároky na změnu polohy a zároveň může žena srdeční akci plodu slyšet. Elektronické monitorování (CTG/KTG) se provádí zpravidla jako 20 minutový screeningový test na počátku porodu nebo při podezření na komplikace v průběhu porodu. Nevýhodou některých přístrojů pro elektronické monitorování při normálním porodu je omezení pohybu ženy. Zároveň bylo prokázáno, že neindikované rutinní elektronické monitorování nevede ke zlepšení výsledků porodů, ale naopak může vést ke zvýšenému počtu zásahů do průběhu porodu, včetně operačního ukončení porodu.